Aktivně zachraňuji opuštěná zvířata již více než 10 let. Od dětství jsem zachraňovala veškerá bezprizorní zvířata, včetně chovných zvířat, o které by se nikdo nepostaral, protože byla slabší a jistě by, v tomto nekompromisním průmyslu, zahynula. Protože "to je přeci příroda". Před 3 lety jsem navázala spolupráci se spolkem Liga na ochranu zvířat KH, díky čemuž jsem se stala dočaskářkou. Pod mou péčí našlo domov již více než 50 kočiček, několik psů a jiná potřebná zvířata.
Jsem nejmladší zástupce našeho týmu. Aktivně jsem se začal věnovat záchraně a pomoci bezprizorním zvířátkům v roce 2020, kdy mě k této činnosti přivedla manželka. Tato práce mi přinesla mnoho zkušeností a pomohla mi poznat skvělé, ale i strašné lidi. Za tu dobu, po kterou pomáháme, mi pod rukama prošlo přes 50 kočiček do nových domovů, z toho jsme si dvě maminky odrodili sami. U dvou vrhů jsme úspěšně a ve zdraví překonali panleukopénii. Přestože je to řehole, neustálý stres a cestování, člověk má radost, že může věci měnit a ne o nich jen mluvit.
Od malička jsem domů nosila nalezená zraněná zvířátka a vlastně tak činím dodnes. Mám doma několik zvířátek, která byla odebrána z nevhodných podmínek nebo nalezena někde na poli na pospas krutým mrazům. Věnuji se dobrovolnictví, hlavně humanitární pomoc v roce 2020 v Šumvaldě nebo na Jižní Moravě v roce 2021. Pomáháme s rodinou malé farmě u Poličky, jak se sbíráním darů, krmení a jiných potřeb pro domácí a hospodářská zvířata, tak i prací přímo na místě. Každoročně se zapojuji také do akce "Daruj hračku" nebo vyrábím věci do aukcí skupiny "Mám ❤️ pomáhám". A vím, že sakra stojí za to nebýt lhostejný.
Jmenuji se Veronika a zvířata jsou pro mě součástí života již od dětství. Aktivní péči o zvířátka jsem se začala věnovat v roce 2019, a to ve spolku zachraňující týraná a nechtěná zvířata, jak domácí tak hospodářská. Ve spolku Společně srdcem pro zvířata jsem zatím junior, a moc si této šance být členem vážím. Jsem ráda za možnost podílet se na pomáhání zvířatům v nouzi.
Od mala mě zvířátka fascinovaly a měla jsem k nim blízko. Nějaký čas jsem dobrovolně zachraňovala zakrslé i masné králíky, kteří po vyléčení šli do nových domovů. Jde mi především o momentky kde je vidět láska mezi zvířetem a člověkem, když fotím se zvířaty. Největším úspěchem bylo, když jsem mohla fotit úžasného rysa a jeho majitelku. Minulý rok jsem měla tu čest nafotit kalendář pro náš spolek. Do spolku jsem se rozhodla jít, protože pomoc zvířátkům naplňuje mé srdce. Každé zvířátko si zaslouží druhou šanci a být milováno pečujícím páníčkem.
Jmenuji se Eliška a pokud někdo může být nazýván juniorem týmu, jsem to stoprocentně já. Se svojí sestrou zachraňuji zvířata od malička. Dříve jsme zachraňovaly i ta chovatelská, která měla být utracena, protože nevyhovovala standardům. Naštěstí jsme tam byly my, kdo je ochotně doma odchoval. Spolku pomáhám zejména s odchovem těch nejmenších koťátek, jelikož mi nedělá problém k nim každé tři hodiny vstávat. Jsem dobrovolnice a práce pro záchranu zvířat mi přináší velkou radost.